LD Kašpárek

SOUČASNOST DIVADÉLKA

Loutkové divadlo Kašpárek na své scéně divadla v areálu bzeneckého zámku hraje každou druhou neděli představení, kromě toho vyjíždíme s pojízdnou scénou i do okolních měst a vesnic, pravidelně hrajeme pro postižené děti v Kyjově a Morkůvkách. Již několik let spolupracujeme a pravidelně hrajeme na festivalu Jičín – město pohádek. V posledních letech jsme se zúčastnili i přehlídek v Českém Dubu, Opavě, Olomouci a v Přerově.

Principálem divadla je br. Josef Ženata, kterému sekunduje ses. Lucie Jurasová.

Vodiči loutek jsou: Robin Juras, Dagmar Malušková, Libuše Trýsková, Marcela Olišarová, Ivana Bystrianská, Katka Miškarová, Valerie Kobzáňová.

Hlas loutkám propůjčují: Karel Weiss, Petr Janovský, Hana Dokoupilová, Šarka Nožičková, Lucie Jurasová, Tereza Vratislavská, a Igor Dobrovský.

Technickou stránku zajišťují Marek Hrebík, Roman Ostrézí a Petr Nejezchleba.

HISTORIE DIVADÉLKA

V roce 1931 bylo Sokolem Bzenec zakoupeno loutkové divadlo a brzy zahájilo svoji záslužnou činnost, která trvala až do 12. dubna 1941, kdy byla činnost Sokola okupanty zakázána.

Po osvobození Bzence (19.4.1945) byla 6. května 1945 znovu zahájena činnost Sokola Bzenec a loutkové divadlo pod vedením principála br. Strážnického opětovně zahájilo svoji činnost. Činnost byla velmi bohatá až do 12.9.1948, kdy byla celá řada členů Sokola vyloučena pro záporný postoj k lidovědemokratickému zřízení, mezi nimi i principál Jaroslav Strážnický. Nový, Akčním výborem Národní fronty dosazený principál však neměl k loutkovému divadlu vztah a brzy přestalo divadlo pracovat. V roce 1948 mělo divadlo 100 loutek, 150 her, svůj sál a dobře vybavenou scénu a kulisy. Zub času začal hlodat, noví představitelé kultury dali později loutky převézt na kulturní dům, jehož pracovníci se k tomuto získanému majetku chovali velmi macešsky, hodili je do vlhkého sklepa. Teprve s příchodem vedoucí paní Jančové, která loutky ve sklepě objevila, nastal obrat k lepšímu. Jen malou část (25) fundusu dala restaurovat, část loutek opravit nešla a většina jich byla rozkradena. Nový soubor však nevznikl.

V r. 1995 přichází ředitel SZUŠ Lubomír Ligas s myšlenkou obnovit loutkové divadlo. Dal dohromady skupinu 10 lidí a pod záštitou SZUŠ začali velmi intenzívně zkoušet. Netrvalo dlouho a výsledky své práce předvedli prvnímu obecenstvu. Někteří zakládající členové odešli a místo nich přišli noví. V roce 1998 se divadlo vrací zpět pod ochranná křídla Sokola. Díky velmi dobré spolupráci s Městem Bzenec vzniká v r. 2000 stálá loutková scéna pro 100 diváků ve velké zasedací místnosti na radnici. Rozvíjí se technické zázemí a doplňují se postupně loutky. Největší radost nám udělal pan Ivan Anthon, který jako jeden z porotců v loutkové soutěži k XIII. všesokolskému sletu nám slíbil, a také vyrobil draka. Co bychom byli za loutkové divadlo, kdybychom tuto pohádkovou bytost neměli. Aby naše výsledky byly lepší, pozvali jsme si v roce 2000 do Bzence pana profesora Leštinu a pana Anthona, kteří nám poradili, jak vyrábět loutky a jak o ně nejlépe pečovat.

Vzhledem k narůstajícím potřebám našeho souboru a touze vlastního divadélka, jme hledali řešení vlastního divadelního zázemí. Inspirací nám byla loutková scéna našeho dlouholetého partnera – divadla Srdíčko v Jičíně. V r. 2006 nám po jednání s panem starostou P. Čejkou a po schválení Rady města byla přidělena část budovy v areálu bzeneckého zámku. Za pomoci Města Bzence, sponzorů i vlastního přičinění, se nám podařilo budovu zrekonstruovat a 23.9.2007 slavnostně otevřít.