Oslava sportu pro všechny s tradicí od roku 1882, která na světě nemá obdoby. To je všesokolský slet. Ten letošní, v pořadí již sedmnáctý, byl zároveň největším porevolučním sletem, a nechyběl na něm ani Sokol Bzenec. Naše výprava navíc nebyla malá - ačkoliv župa Slovácká sdružuje 25 jednot, celou třetinu cvičenců župy tvořili právě naši cvičenci. Ale pojďme to vzít pěkně popořádku a připomeňme si, co pražskému sletovému týdnu předcházelo.
Přípravy na úrovni jednoty začínají více než rok před sletem. Náčelníci a cvičitelský sbor se musí rozhodnout, do kolika skladeb se zapojíme, kteří cvičitelé skladby povedou, a kolik jsme schopni obsadit cvičebních celků. Cvičitelé následně začnou jezdit na nácvičné srazy na Tyršův dům, aby od podzimu mohly začít nácviky na sokolovně ve Bzenci. Po několika měsících nácviku se cvičenci účastní oblastních, župních a krajských sletů, takže čilým sokolským ruchem máme zaplněné téměř všechny víkendy v květnu a červnu. Tyto akce jsou vyvrcholením sletových příprav v každém regionu a letos se ukázalo, že cvičenci jsou schopni ze sebe vydat vše, klidně i v extrémním horku nebo při bouřce. Jsme rádi, že sletovou energii s námi mohli prožít i Bzenčané, rozhodli jsme se totiž uspořádat veřejné předvedení sletových skladeb v Zámeckém parku. Akce, na které bylo předvedeno 9 skladeb, přilákala velké množství návštěvníků, a měli jsme na ni krásné ohlasy. Velmi milou spolupráci jsme navázali také s mateřskými školami ve Bzenci a Těmicích, a to v rámci skladby pro předškolní děti. V jednu chvíli byl díky tomu Zámecký park úplně plný šikovných Mravenců.
Po oblastních sletech už se cvičenci mohli těšit do Prahy, kam se na přelomu června a července sjelo přibližně 20.000 sokolů ze 17 zemí světa. Sletový týden začal slavnostním průvodem, který začínal na Václavském náměstí, končil na Staroměstském náměstí, a měřil téměř dva kilometry. Bzenečtí sokolové zaujali místo i v samotném čele průvodu mezi Sokolskou stráží, zejména ale zkrášlili část průvodu, která patřila Slovácké župě. První den sletu byla sloužena i ekumenická mše v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. A jelikož Sokol zdaleka není jen o sportu, ale také o vzájemném setkávání a o kultuře, slavnostní zahájení sletu proběhlo v Národním divadle uvedením hry Aloise Jiráska Lucerna.
V dalších dnech naše cvičence čekal náročný program - nekonečné nácviky skladeb, přesuny mezi secvičnými plochami a hlavní cvičební plochou na Edenu, převlékání do správných cvičebních úborů a příprava náčiní, protože co by to bylo za sokoly, kdyby si mnozí z nich nenaplánovali cvičení i v několika skladbách najednou. Mezi cvičením však nesmělo chybět objevování Prahy. Cvičenci vystoupali na Petřín či Vyšehrad, některé skupinky navštívily komentované prohlídky Národního divadla či Strahovského stadionu. Děti si zařádily ve velkých herních parcích nebo se ochladily na koupališti. Krojovaní sokolové plnili milé povinnosti na různých kulturních akcích, například na setkání sokolských folklorních souborů. Jedním z vrcholů týdne byla akce s názvem Sokol gala, která se konala v zaplněné 02 aréně. Tento program je tvořen vystoupeními těch nejlepších oddílů České obce sokolské, případně takových oddílů, které dělají něco jedinečného. Jinými slovy, byla to obrovská show, která nás všechny ohromila a inspirovala. V průběhu celého týdne se konal také bohatý program na Tyršově domě, a pro diváky bylo připraveno několik stanovišť v centru Prahy, kde mohli zhlédnout pódiová vystoupení.
Nejočekávanějším programem sletového dění byly samozřejmě hromadné skladby, o čemž svědčí i to, jak pražský Eden praskal ve švech. A není divu - vidět tisíce sokolů a sokolek, kteří cvičí jako jeden, je skutečně nevšední zážitek. První program sletových skladeb se konal ve čtvrtek večer, druhý v pátek odpoledne, což hrálo roli pro dramaturgii doprovázející jednotlivá vystoupení a také pro světelné efekty. Když se na stadionu poprvé rozezněl slavnostní pochod Josefa Suka V nový život, všichni sokolové věděli, že to, na co se celý rok připravovali, konečně nastalo. Na plochu pak vystoupilo přes 200 sokolských praporů, mezi nimiž byli tři bzenečtí praporečníci, a prezident republiky Petr Pavel věnoval České obci sokolské nový prezidentský prapor. Cvičení, které po úvodních oficialitách následovalo, pak bylo doprovázeno neskutečnými ovacemi publika. Páteční program se od čtvrtečního lišil v tom, že premiéru i derniéru měly skladby těch nejmenších sokolíků - dětí, které cvičí s rodiči, a předškoláků. Velmi silným zážitkem bylo také vystoupení Věrné gardy - seniorů a seniorek, kteří jsou i přes svůj pokročilý věk vždy plní elánu.
Myslím, že naši cvičenci žijí ze sletových zážitků ještě dnes. Na značkách se v Praze uvidíme zase za 6 let, a budeme doufat, že to bude v ještě silnějším počtu, než tomu bylo letos. Za to, jak se bzenecké výpravě na sletu dařilo, patří veliké poděkování našemu náčelnictvu - Jarmile a Ondřejovi Miškarovým, a také všem dalším vedoucím sletových skladeb - Martině Horákové, Darině Vrzalové, Marii Vrzalové, Marii Kantorákové, Marku Strážnickému, Ivetě Bednaříkové, a také dalším cvičitelům, kteří dělali doprovod dětským skladbám. Často říkám, že každé sokolské jednotě přeji tak skvělý cvičitelský sbor, jaký máme ve Bzenci, a teď při sletu se tato moje slova potvrdila. Upřímný dík patří také městu Bzenec, které naši činnost podporuje dlouhodobě, a nejinak tomu bylo i při účasti jednoty na všesokolském sletu.
Více fotek ze sletu naleznete v galerii fotografií.
Se sokolským Nazdar!
Jana Kovář Hynčicová, místostarostka T. J. Sokol Bzenec