Historie jednoty

NA POČÁTKU BYLO

několik nadšenců, kteří pod vedením vážených bzeneckých občanů stavitele Jana Rychmana, Gustava Sonevenda, Linharda, Bubely a jiných ustavili „Zařizující výbor Tělocvično-hasičské jednoty „Sokol“ v Bzenci, jejímž účelem jest, aby se pěstoval tělocvik společným cvičením, společnými výlety a šermováním. V jednotě se též cvičení hasičská pěstují. K oživení ducha společenského slouží přednášky a rozpravy o věcech tělocvičných a hasičských, jakož i společné zábavy.“

První stanovy, předkládané c. k. hejtmanství v Uh. Hradišti, jsou datované dnem 15. června 1881 a začátkem července t. r. byly schváleny obecním výborem města Bzence.

Výměrem vysokého c. k. místodržitelství v Brně ze dne 29. 9. 1881 č. j. 18640, vzato toto utvoření se „Tělocvično-hasičské jednoty „Sokol“ v Bzenci“ na vědomí, ale žádá se doplniti první žádost vyjádřením a stanovami župy a jinými náležitostmi, zobrazením praporu, popsání kroje a signálů trubek.

Po splnění těchto požadavků byla dne 11. dubna 1882 konána první valná hromada „Tělocvičné jednoty Sokol v Bzenci“. Jejím starostou byl zvolen stavitel Jan Rychman a jednatelem Gustav Sonevend, kteří schválené stanovy předkládají 30. 4. 1882 obecnímu představenstvu města Bzence, které je také schvaluje.

Pro hasičský odbor při T.J. Sokol byl vypracován zvláštní řád, z něhož pro zajímavost vyjmuto:

„Hasičský odbor sestává ze tří oddělení: I. ochránců (četa lezců a ochránců), II. stříkačníků a vodařů a III. pořadatelů požáru.“

V článku 11. „povinnosti“, je zaznamenáno: „Jakmile v městě dáno znamení udeřením na zvon nebo troubeno na poplach, musí každý výkonný úd v největší rychlosti a úplné zbroji páditi do místnosti, kde veškeré náčiní uschováno jest, kdyby k tomu čas nestačil, dostaví se hned na místo požáru.“

Měla tedy tenkrát Tělocvičná jednota Sokol v Bzenci dvě poslání: pěstovat tělocvik a v době potřeby chránit majetek spoluobčanů. Základ byl tedy položen. Na tehdejší bzenecké poměry to byl velice odvážný a ryze vlastenecký čin, vždyť u kolébky Sokola v Bzenci stálo tenkrát asi padesát nadšenců.

Oznámení o založení bzenecké jednoty publikované v roce 1882 v časopise Sokol a zápis ze schůze cvičitelského sboru, který se scházel v 90. letech 19. stol. čtyřikrát ročně.

Krůček po krůčku, zpočátku nesměle se Sokol věnoval i vzdělavatelské činnosti. Pořádaly se Husovy oslavy a přednášky z historie českého národa. Do Bzence často a rád zajížděl Svatopluk Čech, cestovatel Enrique Stanko Vráz i jiní významní spisovatelé, kteří probouzeli v srdcích účastníků touhu po národním uvědomění.

Sokolové, i když jich tehdy ještě nebylo mnoho, vystupovali na veřejnosti vždycky v sokolském kroji, který si zpočátku ochotně vzájemně půjčovali. I rozdíly sociální se snažili smazat zavedeným oslovováním: „bratře“, „sestro“ a povinným tykáním. Obraceli se také písemnými žádostmi na místní mistry řemeslníky, aby svým učňům umožnili navštěvovat sokolská cvičení.

První léta činnosti bzenecké jednoty byla poznamenána úspěchem. Cvičících bylo někdy až čtyřicet, přispívajících a sympatizujících mnohem více. Ale jak už to mezi lidmi bývá, ne všichni byli jednoho ducha a jedné mysli. Osobní neshody a neporozumění mezi členy vedly o pár let později k osamostatnění hasičského odboru, jehož činnost i členská základna naopak od zbytku jednoty velmi mohutněla. Činnost sokolské jednoty po rozdělení upadala, až byla několik let vedena pouze „na papíře“. Tato stagnace trvala až do roku 1891, kdy byl za starostu zvolen br. Leopold Skála a náčelníkem MUDr. Rudolf Polášek. Velkým přínosem byl také příchod dlouholetého náčelníka jednoty z Nových Benátek br. Adolfa Šelbického.

Článek pojednávající o prvním veřejném cvičení bzenecké jednoty, které se uskutečnilo 30. srpna 1891.

Dne 8. září 1892 byl založen cvičitelský sbor, který tvořili bratři: Josef Kumpán st., Jan Tvarůžek a Robert Kolúch. Cvičilo se třikrát týdně: v pondělí, ve čtvrtek a v sobotu. Dne 25. září 1892 se bzenečtí v hojném počtu zúčastnili župního sletu v Hodoníně. V tomto roce byl i ustanoven oddíl šermu pod vedením bratra  Antonína Černého.

Protože cvičenců stále přibývalo, byl cvičitelský sbor rozšířen o bratry Černého, Suttnera, Klučku a Nováka. O přísné kázni nejen cvičenců, ale i cvičitelů svědčí rozhodnutí, zapsané ve cvičitelské knize: „Bratru N. N. bude napsáno, že by se považoval z cvičitelského sboru za vystoupeného, kdyby ještě jednou cvičení vynechal.“

V roce 1893 měla jednota 60 cvičících členů.

DEVADESÁTÁ LÉTA 19. STOLETÍ

V roce 1894 již propůjčená místnost hostince „Na Novém světě“ bzenecké jednotě nedostačovala a proto bylo rozhodnuto, že si jednota postaví vlastní tělocvičnu. Byl ustaven „stavební odbor“ a v zápise tehdejšího jednatele můžeme číst: „Jednota se kojí nadějí, že náš Sokol vbrzku rozepne svou peruť ve vlastním stánku.“

Jednota i v tomto roce vykazovala bohatou činnost. 13. května se zúčastnil velký počet členů župního výletu na Buchlov a o měsíc později 13.  června byl konán opět výlet s praporem. Účast byla velká a při té příležitosti byla předvedena ukázka cvičení šermu. 15. července se jelo do Holešova na župní cvičení a 22. července se cvičilo na Přívoze. Bzenečtí se zúčastnili i na veřejných cvičeních v Uherském Ostrohu a 23. září asi 20 členů i v krojích zúčastnilo se i s praporem otevření České reálky v Hodoníně.

A jaké tenkrát vlastnila jednota cvičební nářadí? Byly to 2 hrazdy, 1 visutá hrazda, dřevěná bradla, 1 koně s madly, 1 kruhy, 1 kozu, 2 stojany ke skokům do výšky, 3 můstky, 15 kuželů, 17 tyčí, 7 párů činek, 2 velké žíněnky, 1 dřevěný žebřík, 12 čepelí k šermu a 2 páry rukavic k šermu.

V roce 1895 dne 25. března zakoupila T.J. Sokol v Bzenci od pana Přerovského dům č. p. 302 v Olšovské ulici (později Koubovo), kde chtěla vybudovat tělocvičnu. V hotovosti složila 700 zlatých, zbytek se zavázala splatit.  Dne 15. srpna se mělo v Bzenci konat veřejné cvičení. Byly na ně pozvány všechny jednoty župy, několik hasičských sborů a Besedy z okolí. Cvičení však musilo být pro celodenní vytrvalý déšť odloženo na neděli příští. Radostné bylo, že všechny pozvané jednoty přijely i po druhé.

V roce 1896 poslal bzeneckým Sokolům krásný a povzbuzující dopis čestný člen bzenecké jednoty básník Svatopluk Čech. Jeho slova byla přijata nejen jako pozdrav, ale také jako závazek pokračovat v započatém díle.

V roce 1897 byl na valné hromadě zvolen starostou jednoty br. Leopold Skála, jeho náměstkem br. Rudolf Novák. Zapůjčená cvičební místnost v domě Jana Rychmana byla pro cvičení také nevyhovující. Cvičenců přibývalo a tak se zatím čekalo na otevření nové školy v Bzenci a její tělocvičnu. V tomto roce se vytvořil v jednotě stálý vzdělávací odbor, který ihned zahájil svou aktivní činnost. Již 31. října 1897 bylo sehráno v sále pivovaru (dnešní sokolovna) divadelní představení „Mlynář a jeho dítě“. Úspěch byl nečekaný. Hra se několikrát opakovala a tak bylo rozhodnuto, že při T.J. bude ustaven samostatný divadelní odbor Sokola.

Dne 27. února 1898 byl starostou T.J. Sokol v Bzenci zvolen bratr František Frýba a náčelníkem bratr Robert Kolúch. Na mimořádné členské schůzi T..J., konané 10. června 1898 bylo rozhodnuto upustit od stavby tělocvičny na zakoupeném domě čp. 302, protože parcela je malá a musila by se prodloužit nejméně o tři metry, což obec nepovolí. Stavba měla stát asi 6 000 zlatých a to bylo v té době pro jednotu neuskutečnitelné. Proto byl dům prodán za 1 007 zl. panu učiteli Františku Koubovi.

Téhož roku byla v Bzenci otevřena nová obecná a měšťanská škola. V září podala jednota místní školní radě žádost o povolení sokolského cvičení v její tělocvičně. Usnesením školní rady ze dne 10. listopadu 1898 bylo žádosti vyhověno, ale jednota se musila zavázat m. j. i k tomu, že všechno své cvičební nářadí dá k volnému použití škole. Kromě toho musila místní školní radě odevzdat záloženskou knížku se vkladem 1 000 zlatých. Sokolové ovšem nebyli v této školní tělocvičně vítanými hosty. Proto sestry chodily zpívat do kostela, aby svíčky, které za zpěv dostávaly, mohly být použity při večerních cvičebních hodinách, protože používání elektrického světla bylo ředitelem školy zakázáno.

V roce 1899 i přes všechny tyto potíže žila jednota stále rušnějším životem. A čím více bylo potíží, tím větší byla obětavost a nadšení. Nejen v tělocvičně, ale i na poli kulturním. Dne 13. srpna 1899 se ve Bzenci konalo župní cvičení. Bylo velmi dobře organizováno. Okolní občané byli zváni plakáty a místní také „bubnem“ se žádostí, aby vyvěsili prapory. Celkově se zúčastnilo 73 členů v kroji, 65 cvičilo prostná, na nářadí 63. Večer pak se konal pěvecký koncert a po něm taneční zábava. Svěcení nové budovy českého gymnasia v Kyjově dne 24. září 1899 se účastnilo 17 našich bratrů v kroji. Dne 4. října byla v Bzenci otevřena „Zemská rolnická a vinařská škola“, jejíhož otevření se také zúčastnili naši zástupci v krojích.

Není možné zaznamenat všechny akce, které měly třeba jen místní dosah. Bzenečtí se na všech úsecích své bohaté činnosti řídili heslem: „Kdo chvíli stál, stojí už opodál.“

Do nového století vstupovali bratři a sestry s novými nadějemi. Sociální poměry ve bzenecké jednotě byly však neutěšené a to se také odráželo na její činnosti. I když účast cvičících byla v průměru 25 mužů a přes 50 dorostenců, v zimních měsících se necvičilo, protože nebyly peníze na zakoupení uhlí. Bratr Arnošt Praus ve snaze pomoci, nacvičil s ochotníky operu „V studni“, ale na Bzenec to byl příliš smělý počin. Jednota sice sklidila radostný obdiv obecenstva, ale pokladna zůstala prázdná.

SOUMRAK MONARCHIE

Bzenecká jednota vkročila do 20. století ve znamení útlumu své činnosti. Teprve před IV. všesokolským sletem v roce 1901 se situace změnila a aktivita jednoty začala vzrůstat. Cvičili muži a dorostenci. Do Prahy na slet jelo 13 členů, z nichž 9 bylo v krojích. Dne 30. srpna se konalo veřejné cvičení. Cvičících i diváků bylo velmi mnoho, o čemž svědčil i výtěžek 134 zlatých.

V roce 1903 byl podán návrh, zda by při jednotě nemohl být ustaven „dámský odbor“. Zůstalo však zatím jen u návrhu. Cvičilo se stále a hodnota majetku jednoty činila 2 329,80 K. Hlavní pozornost byla věnována především výchově vlastenecké.

Dne 8. října 1904 byl ustaven „ženský odbor Sokola“ do kterého se přihlásilo 12 členek a do konce roku jejich počet stoupnul o dalších 16. Ženský odbor vedla a cvičila sestra Marie Průšová. Ženy cvičily v úterý a v pátek.

V červnu 1905 bylo konáno okrskové cvičení, které bylo zahájeno velkým průvodem procházejícím městem. V srpnu téhož roku zahájil kurs šermu br. Robert Tvarůžek.

Okrskové cvičení pořádané ve Bzenci v roce 1905.

V letech 1906 – 1909 se poměry v jednotě zlepšily. Pravidelně byla konána veřejná cvičení. Uskutečňovaly se tradiční oslavy k památce mistra Jana Husa s pálením hranice. Přednášek a jiných kulturních programů se zúčastňovalo mnoho členů i ostatních občanů. Veškerá činnost směřovala hlavně k přípravě V. všesokolského sletu, který se konal ve dnech 27. června – 2. července 1907 na Letné v Praze. Ze Bzence se ho zúčastnilo 12 bratrů a 6 sester.

Bzenecká veřejná cvičení byla vždy vzorně zorganizována, což oceňovali nejen zástupci župy, ale také diváci. Stavební fond již disponoval částkou 3 400 K. Dne 18. července 1909 šlo v průvodu u příležitosti okrskového cvičení 116 mužů, 41 žen a 15 dorostenců v krojích. Protože ostatní šli v civilním obleku, bylo usneseno zakoupit 13 nových krojů o které se členové přihlásili. Jeden tehdy stál 40 K.

V roce 1910 se cvičilo stále ve školní tělocvičně. Byla prostorná a vždy čistě uklizená. Podíleli se na tom i členové Sokola. Počátkem roku byla ve Bzenci založena Tělocvičná jednota „Orel“. Situace však byla neklidná. Přispělo k tomu i rozhodnutí ředitele školy, který zakázal dorostu, ženám i členům z Vracova, kteří do Bzence jezdili cvičit, vstup do tělocvičny. Po delších jednáních s místní školní radou se cvičení ve škole znovu povolilo s podmínkou, že ženy musí cvičit žena. Veřejné cvičení se konalo 28. srpna za účasti 47 bratrů v kroji, z nichž cvičilo 28, žen 6.

Členové při každé významnější oslavě či příležitosti oblékali sokolské kroje. A právě to bylo trnem v oku lidem, kteří horlivě sympatizovali s Vídní. Jeden příklad za mnohé: „Bratr Robert Kolúch, který se horlivě exponoval pro sokolskou myšlenku a hnutí byl jako obchodník dohnán až k tomu, že musil pod cenu prodat dům. S trpkostí odešel do Vídně, kde pak jako zchudlý obchodník dožil svůj život.“

V roce 1912 k velikému údivu mnohých daroval Karel svobodný pán z Peche - velitel dragounských švadron dislokovaných v Bzenci—na stavební fond jednoty 200 korun.

V roce 1913 měl bzenecký Sokol ve svých řadách 100 mužů a 28 žen. 3. srpna je za velké účasti blízkých i vzdálenějších jednot konán v Bzenci župní slet.

Dne 10. května 1914 bylo ženám přiznáno plnoprávné členství v Sokole a uznána jejich rovnoprávnost.

Družstvo nářaďovců bzeneckého Sokola v roce 1914.

Dne 28. června 1914 byl spáchán sarajevský atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este a 28. července Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku. Většina členů narukovala do armády a na vedení jednoty se začaly podílet sestry.

Aby jmění T.J. Sokol bylo ochráněno před konfiskací, kterou hrozil okresní hejtman v Uherském Hradišti, usnesly se ženy, že všechno jmění bude převedeno na jednotlivé členky a v případě potřeby použito na podporu rodin raněných nebo padlých vojáků. Tento záměr však nemohl být uskutečněn a peníze byly použity na upsání válečné půjčky.

Dne 19. prosince 1915 poslalo c. k. okresní hejtmanství v Uherském Hradišti obsáhlý výnos, jehož součástí bylo následující: „…vzhledem k náladě, kterou Česká obec sokolská šířila… proti rakouskému státu prostřednictvím České obce sokolské… další trvání České obce sokolské jeví se tudíž státu nebezpečným.“

Po třistaletém útisku od rakousko-uherské monarchie nadešel 28. říjen 1918. Svoboda!

VE SVOBODNÉ REPUBLICE

V roce 1918 zaznamenal bzenecký Sokol silný příliv členstva. Jednak těch, kteří se vrátili domů z války, ale také do T.J. přistoupilo  mnoho „vlastenců“, z nichž mnozí byli sokolské myšlence na míle vzdáleni. Pro tak velký počet členstva nebylo místnosti ke cvičení, ani na přednášky a schůze, a proto znovu ožila touha mít vlastní budovu s tělocvičnou. Na to ovšem v té době nebylo z finančních důvodů ani pomyšlení a proto byl přijat návrh na zakoupení bývalého panského pivovaru, který náležel strážnickému hraběti Antonínu Magnisovi, s nímž bylo navázáno předběžné vyjednávání. Současně byly podniknuty kroky u státního pozemkového úřadu o poskytnutí podpory. Majitel hrabě Magnis požadoval za objekt 400 000 Kč, ale to bylo nad síly jednoty. Současně se ale podařilo budovu ocenit státním odhadcem a ten cenu snížil na 206 301 Kč.

V čele Sokola stál jako starosta stále jeho zakladatel stavitel bratr Jan  Rychman, jeho náměstkem byt bratr MUDr. Rudolf Polášek. Náčelníkem bratr Josef Křížek a náčelnicí sestra Žofie Sýkorová. Několikačlenný výbor s cvičitelským sborem, vzdělavatelem a mnohými ochotnými členy vedli T.J. od úspěchu k úspěchu.

V roce 1919 byl založen „žákovsky odbor“ Sokola Bzenec. Hned v prvních dnech jeho vzniku se přihlásilo 8 žáků.

V únoru 1921 bylo na valné hromadě jednoty usneseno koupit celý komplex bývalého „panského pivovaru“: budovu s hostincem, sálem, stodolou, dvěma sklepy a se stavebním pozemkem z části přilehlých parcel o celkové výměře 8 028 m². Protože ale od původního odhadu do uzavření smlouvy ceny realit poklesly, hrabě Magnis uvedené nemovitosti T.J. prodal 1. června 1921 za 186 000 Kč. Do realizace záměru se však stavěly nejrůznější překážky. Trpělivým jednáním však byla záležitost přivedena ke šťastnému konci.

Aby k základnímu fondu, který T.J. tehdy vlastnila, byl zajištěn potřebný kapitál, konala se mezi členstvem sbírka a současně byla vypsána slosovatelná půjčka, která vynesla 130 000 Kč.

Na podzim 1921 byla sokolovna předána svému účelu. Akademický malíř bratr Jano Köhler ozdobil její fasádu překrásnými sgrafity. Nad vchodem umístil nápis: „Lví silou, vzletem sokolím“ Tak se dostalo nejen jednotě, ale i městu pěkné budovy k účelům nejen tělocvičným, ale i kulturním.

Dne 26. června 1921 bylo v Bzenci pořádáno okrskové veřejné cvičení, kterého se zúčastnily všechny cvičící složky i z okolí.

Dne 31. července okresní politická správa v Uherském Hradišti vyslovila souhlas k provozování divadelních a kinomatografických představení v sále sokolovny.

V letech 1922 – 1928 byly konány výlety v kroji, veřejná cvičení, tělocvičné akademie, kulturní akce, přednášky a zájezdy na veřejná cvičení v okolí, ale také do Hluku, Napajedel, Uherského Ostrohu, Velké nad Veličkou a Malenovic.

Koncem června 1928 se konalo veřejné cvičení. V průvodu od kasáren, který procházel městem, šli cvičící nejen v sokolských krojích, ale také ve slováckých.

V předvečer státního svátku byl uspořádán lampionový průvod městem, které bylo nádherně osvětleno. 28. října byla na náměstí vojenská přehlídka, které se jednota zúčastnila v krojích a večer pak bylo v sále sokolovny sehráno divadelní představení „Legionářova nevěsta“, kterou sehráli členové dramatického odboru Sokola.

Skupinový snímek z oslav výročí republiky dne 28. 10. 1928.

V těsné blízkosti sokolovny byla zakoupena a zbourána stodola aby se získal větší prostor pro letní cvičiště. Jednota kypěla životem. Nejen v tělocvičně. Hrála se divadla, pořádaly se přednášky, společné výlety, sociální rozdíly ustoupily, podávala se pomocná ruka. Aby co nejvíce členů T.J. mělo svůj vlastní kroj, věnoval nejmenovaný dárce větší příspěvek pro ty, kteří si jej nemohli zakoupit. Ke konci roku 1928 měla jednota 252 členů, 44 žaček, 47 žáků, 33 dorostenek a 18 dorostenců.

Dorostenky cvičily „stuhy“, ženy dřely „kužely“. Poprvé se připravovaly na závody Č.O.S. Po úspěšných vyřazovacích závodech v Uherském Hradišti závodily i v Praze.

Jednota se zúčastnila okrskového cvičení ve Vnorovech, župního v Bojkovicích a snad všech, která se pořádala v okolí. Nejvíce účastníků však jelo na krajský slet do Orlové a při této příležitosti navštívilo menšinovou „svěřenku“ v Jablunkově, s níž udržovala po léta vzájemné vztahy. Posílili tamní Tjednotu v jejím těžkém národnostním boji nejen slovy, ale i darem lásky pro její další činnost.

SOUMRAK REPUBLIKY

V roce 1930 se stal náčelníkem bratr Jan Kuchař a náčelnicí sestra Marie Strážnická. Jednota měla své cvičence na všech župních závodech, veřejných cvičeních i župních sletech v Hodoníně a v Uherském Hradišti. V tomto roce byl také ustaven velký pěvecký sbor, který se zakrátko představil občanům Bzence úspěšným koncertem. Ale to už na dveře klepala světová krize, která zasáhla i Československo. Na výzvu ČOS byla ve bzeneckém Sokole provedena sbírka pro pomoc nezaměstnaným. Podařilo se také  upravit místo po zbourané stodole vedle Sokolovny na letní cvičiště a vybudovat sprchy.

Rok 1931 se nesl v duchu příprav na IX. všesokolský slet. Jmění jednoty přesahovalo půl milionu Kč a činnost všech jejích složek byla obdivuhodná. Ve Bzenci se uskutečnilo veřejné cvičení dne 12. července 1931 a to již na novém letním cvičišti za sokolovnou. Pěkné počasí umocnilo jeho úspěch. Na poli kulturním se uskutečnilo několik divadelních představení dramatického odboru, bylo zakoupeno loutkové divadlo, uskutečnilo se vystoupení pěveckého sboru, který řídil br. učitel Urban Blahutka a mnoho jiných akcí. Dohromady jak se uvádí ve výroční zprávě, jich bylo 124. Na letním cvičišti bylo zřízeno kluziště, které mohlo být používáno i ve večerních hodinách, protože bylo osvětleno. Jednota také vyslovila souhlas, aby bohoslužby církve československé husitské, které bývaly slouženy ve školní budově, mohly být konány v sále sokolovny. Někdy se zde také konaly svatební obřady členů této církve a to až do 6. července 1939, kdy byl slavnostně otevřen sbor Jana Amose Komenského v Tyršově ulici. K 31. prosinci 1931 čítala jednota 168 mužů, 113 žen, 22 dorostenců, 16 dorostenek, 57 žáků a 84 žákyň. Celkem 460 členů.

Rok 1932 byl nejrušnějším rokem v životě bzenecké jednoty. K tomuto roku se totiž vázalo několik významných výročí: sté narozeniny zakladatele sokola Dr. Miroslava Tyrše, padesátileté trvání bzeneckého Sokola a dobrovolného hasičského sboru v Bzenci a konání sletu župy Komenského v Bzenci a IX. všesokolského sletu v Praze.

PŘEDSLETOVÉ CVIČENÍ ŽUPY KOMENSKÉHO VE BZENCI 12. A 19. ČERVNA 1932

Tímto veřejným župním předsletovým cvičením chtěl T.J. Sokol Bzenec zároveň oslavit padesáté výročí svého vzniku a proto byl program velmi pečlivě připravován. Jednalo se zřejmě o největší veřejnou akci, kterou bzenecká jednota v průběhu své historie uskutečnila. Nechme o ní ale povyprávět tehdejšího jednatele T. J. Sokol Bzenec:

„Po rozhodnutí, že slet koná se ve Bzenci, dal se výbor za pomoci cvičitelského sboru pilně do práce. Zajištěna zahrada v zámku, pořízena účelná reklama. Na větší nádraží v župě vyvěsili jsme reklamní pásy, po jednotách a pobočkách rozeslali jsme několikráte plakáty, do časopisů jsme zaslali sletové zprávy a do rozhlasu zaslali krátkou noticku, která byla několikráte opakována. Zvláštním přípisem sezvali jsme jednoty a pobočky, jakož i členy a příznivce mimo Bzenec dlící. Vlastním nákladem vypravili jsme sletové číslo župního věstníku, na úhradu tohoto sehnali jsme účelnou inzerci. Potřebné nářadí půjčili nám okolní jednoty – sami jsme zakoupili železnou konstrukci pro nářadí.

A nyní již veškeré členstvo pracovalo – po návrhu výboru byl sestaven pracovní výbor pozůstávající ze 148 členů. Pracovní výbor scházel se často, jak toho potřeba vyžadovala a konal se svými vedoucími odborů pilné přípravy. Mnohým schůzím byl již přítomen br. župní náčelník se svými velmi cennými radami, později i sestra župní náčelnice. Oběma patří lví podíl na zdaru sletu. Velmi ochotně vypomáhali hasiči a skauti. Zdravotní službu za vedení br. Dr. Poláška konala zdravotní hlídka děl. pluku 125 spolu se samaritánskou hlídkou hasičskou. Vstupné vzhledem k tíživým hospodářským poměrům stanoveno nízké.

Den žactva 12. června obeslalo 26 jednot a poboček 773 žáky a 748 žačkami v kroji sokolském a 15 žaček v kroji slováckém – průvodu zúčastnilo se 1 710 krojovaných osob, cvičení odpoledne platících 1 103. Stravovací odbor pečlivě zhostil se své úlohy, v poledne bylo poděleno žactvo párky s chlebem za příplatek 1 Kč a po cvičení všichni cvičící žáci a žačky obdrželi čaj s koláči zdarma.

Hlavní den sletu 19. června shromáždilo se z 55 jednot 168 dorostenců a 190 dorostenek, 370 žen a 366 mužů cvičících – celkem 1 094 osob. Průvodu v čele se zástupci ČOS, župního předsednictva, zástupce jednoty z Brna, Jablunkova a jiných hostů zúčastnilo se za doprovodu 3 kapel 1 045 krojovaných členů. Platících osob přihlíželo zkouškám 252 a odpolednímu cvičení 2 316 osob. Počasí – myslím právě proto, že jsme se proti nepohodě pojistili – bylo nádherné, cvičiště se seřadištěm ideální, jaká tedy mohla býti nálada? Vrcholila písní při prostných mužů: „Vzhůru bratři, vůdce volá!“ Dopoledne v hlavní den sletový navštívila početná deputace rovy zesnulých bratří a sester, kdež u hrobu br. Jana Rychmana byla věnována tichá pietní vzpomínka.“

Dne 19. ledna 1933 bylo v malém sále sokolovny první představení nově upraveného loutkového divadla, které bylo prostorově rozšířeno a zakoupeny nové, větší loutky. Na valné hromadě T.J. požádal dlouholetý starosta br. MUDr. Rudolf Polášek o uvolnění z funkce a novým starostou byl zvolen br. Jindřich Kotas. Dne 16. dubna bylo ve zdejším kině zahájeno zvukové promítání filmů. Dne 6. července bylo konáno veřejné cvičení všech místních složek za spoluúčasti okolních sokolských jednot, které se tak vzájemně posilovaly. V oblasti kulturně-vzdělávací bylo mnoho přednášek, akademií i aktivní pomoci při tradičních oslavách místního i celonárodního významu. Členský slib složilo v roce 1933 41 nových bratrů a sester.

Dne 5. března 1935 zemřel dlouholetý člen bzeneckého Sokola br. Eduard Koutný, řídící učitel, který měl velkou zásluhu na rozvoji kulturním a vzdělávacím a o činnosti jednoty psal pilně do novin. Jeho pohřbu se zúčastnilo veliké množství občanstva a Sokolové v krojích. Dne 5. července 1935 se konalo ve Bzenci veřejném cvičení, které bylo jako vždy, zdařilé. V srpnu byl uskutečněn desetiboj žáků za účasti mnoha T.J. Suverénně zvítězilo družstvo bzenecké v tomto pořadí: 1. Jindřich Goliáš, 2. Máčala František, 3. Novák Jaroslav, 4. Kožůšek Bedřich, 5. Uretschläger Slávek, 6. Máčala Zdeněk, 7. Toman Rudolf, 8. Velich Miloslav, 9. Repík Miroslav, 10. Fuchs Stanislav. Dne 3. září rozhodl výbor jednoty, že u stávající tělocvičny, která byla pro velký počet cvičenců již nedostačující, bude provedena přístavba. Dne 4. září se v Bzenci konaly první okrskové závody v odbíjené. Na představeních kina byly někdy takové návaly obecenstva, že se musila i opakovat. Jednota žila bohatým životem, a proto se také řady jejich příznivců rozšiřovaly.

Dne 7. února 1936 zemřel bratr Jan Půček, dlouholetý praporečník Sokola Bzenec, který pro svou milou povahu byl jakoby otcem všech, a proto mu všichni říkali „bratr tatina“. Jeho pohřbu se zúčastnilo přes dva tisíce občanů, jednotlivé jednoty v krojích a se sokolskými prapory. Dne 25. dubna byla dorostu při slavnostním shromáždění T.J. předána vyšívaná vlajka, zhotovená dle návrhu bratra učitele Josefa Vlka. Dne 7. června byl uspořádán „žákovský den“, při němž byla také těm našim nejmladším předána vyšívaná vlajka. V letních měsících bylo na náklad jednoty posláno několik dětí do sokolského tábora. V tomto roce byla všem aktivním cvičencům věnována i péče lékařská. Každý cvičenec a cvičenka prošli lékařskou prohlídkou. V kině bylo promítnuto 68 filmů a 151 představení se zúčastnilo podle statistického zjištění 27 423 diváků.

Dne 18. dubna 1937 byl výborem jednoty schválen návrh na přístavbu sokolovny. Župního sletu v Uherském Hradišti se 4. července zúčastnily všechny cvičící složky. Veřejné cvičení v Bzenci bylo poprvé konáno ve večerních hodinách. Účast diváků byla nebývalá. Zdařilý večer vyvrcholil vystoupením žen se světelnými kužely a ukázkou přebornického cvičení mužů na nářadí. Dne 14. září zemřel pan president Osvoboditel Dr. T. G. Masaryk. V den jeho pohřbu 21. září byl před radnicí instalován katafalk, při němž čestnou stráž držely v krojích všechny místní spolky. Při tryzně účinkoval i sokolský pěvecký sbor. Jeviště v sokolovně bylo vyzdobeno. V čele stála busta presidenta T. G. Masaryka a vedle n  čestná stráž sokolských složek, které se střídaly. Sál byl po celý den otevřen pro veřejnost a zařízen také rozhlasový poslech. Městská rada vydala souhlas k postavení zídky kolem celého areálu zahrady a letního cvičiště.

V roce 1938 byla přestavba sokolovny povolena i župním předsednictvem. Předběžná cena byla odhadnuta na 240 000 Kč a provedli ji stavitelé Kozina a Holomek. Jednota žila v přípravách na X. všesokolský slet v Praze, kterého se pak zúčastnilo 22 dorostenek, 96 mužů a žen většinou cvičících. Ještě před jeho konáním byly ve všech složkách vyřazovací závody a v Uherském Brodě župní slet. V září 1938 se do Bzence přistěhovalo několik rodin, které musely opustit své domovy v zabraném pohraničí. Sokolské rodiny je přijaly pod krovy svých domovů a všemožně jim poskytovaly pomoc. Starostou T.J. Sokol Bzenec byl bratr Jan Kuchař, náčelnicí sestra Marie Strážnická a náčelníkem bratr Václav Vyžďura.

Čím více se situace ve státě vyhrocovala a ohrožovala naši republiku, tím více se nejen členové Sokola, ale všichni občané sjednocovali a spolupracovali více než kdy předtím.

V OBDOBÍ PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA

V roce 1939 cvičily pilně všechny složky. Také kulturní a vzdělávací činnost byla příkladná. Tělocvična žila čilým ruchem. Smích, radostné pokřikování, tleskání za dobrý výkon a na závěr vždy nadšený zpěv některé sokolské písně. V té chvíli nikdo netušil jak těžké zkoušky za pár měsíců dolehnou na každého člena jednoty. Po 15. březnu 1939 a záboru zbytku okleštěného Československa vykonala německá policie domovní prohlídky u několika bratrů a zajistila seznamy všech členů Sokola. Nebylo se co divit, že tělocvična byla poloprázdná. Ale stále se cvičilo a později bylo připraveno i veřejné cvičení, které se mělo konat na letním cvičišti dne 20. srpna, ale smělo být oficiálně jen tělocvičným večírkem bez účasti jiných krojovaných jednot. Krátce před 28. říjnem 1939 byli gestapem zatčeni někteří bzenečtí sokolští pracovnici a bývalí legionáři: bratři Jan Joch, Alois Kincl, Ladislav Koutný, Metoděj Mann, František Tomeček a Václav Vyžďura. Dne 31. prosince 1939 měl pohřeb bzenecký lékař MUDr. Rudolf Polášek—dlouholetý starosta bzeneckého Sokola. Posledního rozloučení se zúčastnily tisíce lidí ze širokého okolí, kteří mu přišli vzdát poslední poctu.

V roce 1940 nenastaly ve složení výboru jednoty žádné změny. Činnost byla omezena jen na cvičení v tělocvičně a přesto, že nemohla být konána veřejná vystoupení, byly pořádány různé soutěžní akce, kterých se zúčastňovali nejen cvičenci, ale i diváci.

Na ustavující schůzi 2. ledna 1941 byli do vedení T.J. Sokol v Bzenci zvoleni: starostou bratr Jan Kuchař, náčelníkem Oldřich Kučera a náčelnicí Marie Vyžďurová. Cvičilo: 44 mužů, 46 žen, 43 dorostenců, 36 dorostenek, 80 žáků, 131 žákyň. Ale již 15. dubna 1941 byla činnost Tělocvičné jednoty Sokol v Bzenci zastavena. V říjnu téhož roku byla Č.O.S rozpuštěna a její majetek zabaven.

SOKOLSKÝ ODBOJ 1939 – 1945

Sokolská odbojová skupina v Bzenci vznikla v květnu 1939 poté, co bylo na tajné schůzi župního předsednictva Sokola v Uherském Hradišti oznámeno br. Václavem Pavlíkem ze Starého Města, že Československá obec sokolská v Praze zahájila tajný odpor proti německým okupantům a vydala příkaz, aby v župách, okrscích a jednotách byli vyhledání čestní a spolehliví členové, kteří by konali funkci vedoucích jednotlivých odbojových skupin. Ve 2. okrsku župy Komenského byl určen velitelem okrskový náčelník bratr Václav Vyžďura, který pak v jednotlivých jednotách okrsku určoval, po konzultaci se starosty nebo náčelníky, vedoucí odbojové skupiny.

V Bzenci to byli bratři Oldřich Kučera, učitel a Jan Koutný, kteří měli za úkol vyhledat další tři spolehlivé členy a ti zase další tři. Tímto „trojkovým“ systémem byl organizován celý sokolský odboj, přičemž žádný z trojice neznal kromě svého velitele jiného člena. V rámci cvičebních hodin byl prováděn předvojenský výcvik mužů a dorostu. Byly organizovány noční orientační pochody s bojovými vložkami, používáním kompasu a střelba na cíl ze vzduchovek. Místní lékař bratr MUDr. Antonín Macháček spolu s členkami čs. červeného kříže prováděli kurzy první pomoci, jimiž prošli povinně všichni členové, ženy a dorostenky. Tato branná příprava byla prováděna až do 12. dubna 1941, kdy byla činnost Tělocvičné jednoty Sokol v Bzenci zakázána.

Bratr Václav Vyžďura byl důležitým spojovacím článkem mezi naší sokolskou organizací a OBRANOU NÁRODA, která vznikla hned po okupaci na jaře 1939 a působila na jihovýchodní Moravě. Sjednocovala bývalé důstojníky rozpuštěné čs. armády. Jejím velitelem byl jmenován pplk. Vladimír Štěrba z Uherského Hradiště. Jednotlivé odbojové skupiny měly krycí jména, která byla známa jen „trojkovým‘ systémem. Krycí heslo br. Vyžďury bylo „Jáva“. V průběhu okupace bylo ve Bzenci vytvořeno sedm odbojových skupin, jejichž aktivní členové pocházeli většinou z řad Sokola.

Po přerušení činnosti Obrany národa byla na podzim 1942 ustavena pod vedením učitelů br. Oldřicha Kučery a Antonína Straky odbojová skupina CARBON, která měla prostřednictvím mjr. Františka Bogataje styk se zahraničním vedením čs. odboje. Nikdo z Bzenčanů netušil, že se někdy vysílalo i ze Bzence. Spojení obstarávala tichá a nenápadná sestra Terezie Gistrová.

Na jaře 1943 se v Bzenci, v rodině br. učitele Ctibora Šťastného a jeho manželky Anděly, ukrývali dva žeravičtí občané František a Marie Janouškovi, které hledalo gestapo proto, že údajné poskytovali pomoc a úkryt spolupracovníkům atentátníků na Heydricha. Tajný úkryt u Šťastných byl však prozrazen. Po jejich zatčení vynesl německý soud rozsudek: Manželé František a Marie Janouškovi se odsuzují k trestu smrti, Ctibor Šťastný a jeho manželka Anděla k dlouholetému žaláři. Sestra Anděla Šťastná zemřela 5. května 1944 po velikých útrapách ve vězení v dolnoslezském Jaworu. Bratr Ctibor Šťastný se vrátil po osvobození. Do prázdného domova…

Dne 19. dubna 1945 bylo město Bzenec osvobozeno rumunskými vojáky. Při přechodu fronty v katastru našeho města padlo 56 vojáků rumunské národnosti a jeden ruské.

Zleva: Bzenecký pedagog br. Antonín Straka. Za války působil v odbojové skupině CARBON a po svém zatčení 29. března 1945 Gestapem zvolil dobrovolnou smrt.  Po válce byl jmenován In memoriam čestným členem T.J. Sokol Bzenec. Bzenecký pedagog, náčelník T.J. Sokol Bzenec a výborný předválečný sportovec bzenecké jednoty br. Oldřich Kučera, který za války působil v odbojové skupině CARBON. Po únorových událostech r. 1948 se však zřekl sokolských ideálů. Ředitel bzenecké školy br. Ctibor Šťastný. Za války ukrýval spolu s manželkou hledané osoby, ale byl prozrazen, zatčen a zbytek války vězněn v koncentračním táboře. Po válce byl jmenován čestným členem T.J. Sokol Bzenec. Sestra Anděla Šťastná. Za války ukrývala spolu s manželem hledané osoby. Byla zatčena a zemřela 5. května 1944 po velikých útrapách ve vězení v dolnoslezském Jaworu. Po válce byla jmenována In memoriam čestnou členkou T.J. Sokol Bzenec.

VE SVOBODNÉ VLASTI

Dne 6. května 1945 byla na slavnostní schůzi výboru zahájena činnost T.J. SOKOL v Bzenci. Bratr starosta ve svém úvodním projevu m. j. řekl: „Po šestiletém národním útisku a okupaci naší, nám všem tak drahé republiky, jsme se sešli opět ve svém sokolském hnízdě, abychom začali znovu tam, kde jsme byli donuceni přestat. S lítostí zjišťujeme, že mnozí věrní mezi námi nejsou. Byli umučeni anebo zemřeli po velikých útrapách v koncentračních táborech a nacistických věznicích. Jim všem patří naše vděčná vzpomínka…“

Dne 29. srpna 1945 se konala v přeplněném sále sokolovny valná hromada, na níž byli do vedení T.J. zvoleni bratři a sestry: Jan Kuchař starostou, Ctibor Šťastný místostarostou, Václav Vyžďura náčelníkem a Marie Vyžďurová náčelnicí.

Za nezměrné utrpení, prožité v nacistických věznicích, za věrnost národu a sokolskému hnutí i za oběť vlastního života, přijalo sokolské shromáždění toto rozhodnutí: sestra Anděla Šťastná, bratr Ctibor Šťastný a bratr Antonín Straka byli jmenováni čestnými členy Tělocvičné jednoty Sokol v Bzenci.

Oficiálně byla činnost T.J. Sokol v Bzenci znovu povolena výnosem Zemského národního výboru v Brně ze dne 25. září 1945.

Naše, tak dlouho opuštěná tělocvična, se od září 1945 zase naplnila. Cvičilo 45 mužů, 72 žen, 19 dorostenců, 32 dorostenek, 42 žáků a 74 žákyň. Všechny ustavené odbory pilně pracovaly: hrála se loutková divadla, dramatický připravoval novou hru, v prosinci byla tělocvičná akademie, na níž vystoupilo 90 cvičenců. Dne 19. prosince se uskutečnila žákovská besídka s vánoční nadílkou.

Dne 30. ledna 1946 byl účastníky valné hromady bratr ředitel školy v. v. Ctibor Šťastný jednomyslně zvolen čestným starostou Tělocvičné jednoty Sokol v Bzenci. Do cvičitelského sboru byli zvoleni: místonáčelníkem br. Jan Koutný, místonáčelnicí sestra Vlasta Heindlová, která byla i vedoucí dorostenek, dorostence vedl br. Oldřich Kučera a žactvo sestra J. Šedivá a br. František Bajgar. Dne 30. června se uskutečnilo tradiční veřejné cvičení, v jehož průvodě šlo v krojích 96 žen, 47 mužů, 48 dorostenek, 29 dorostenců, 81 žákyň a 54 žáků. V občanském obleku se průvodu zúčastnilo asi tři sta členů.

V červnu roku 1946 byl ustaven oddíl házené žen a dorostenek. Dne 27. října byla provedena ohňová štafeta, které se zúčastnilo 323 příslušníků. Hranice na Starém hradě byla zapálena ve 20:05 hodin a uhasla v 21:15 hodin. Velkého úspěchu u obecenstva dosáhl dramatický soubor hrou „Přišel slavný den“ v nastudování br. Felixe Šeděnky. Hrála se několikrát ve Bzenci i v okolí. V prosinci výbor jednoty schválila ustavení lyžařského oddílu, jehož vedením byl pověřen br. Milan Fabrici. Byl také schválen, na dobu zimních měsíců, pronájem letního cvičiště SK Slovan Bzenec, který zde pak pořádal hokejové zápasy.

Dorostenky cvičily v pondělí a ve čtvrtek a bylo jich zařazeno 47. Ženy cvičily také 2 x týdně. Účast byla nepravidelná, ale bylo jich zařazeno 87. Dorostenci cvičili v úterý a v pátek s průměrnou účastí 24. Mužů cvičilo 27 – 42. Žactvo: účast dívek 85 – 114, chlapců 41 – 68. Dorostenci utvořili vlastní samosprávu a zřídili také hudební kroužek, který řídil br. Maxmilián Riedl.

Snímek z Akademie T.J. Sokol Bzenec konané dne 19. XII. 1946. Koníčci: Čmelíková, Růžicová, Jurečková, Zapletalová, Tvarůžková, Kučerová. Vozatajové: Rosová, Dostálková, Čajkovičová.

Život sokolské rodiny byl plný ruchu i vzruchu. Když pročítáme jedenáctistránkovou na stroji hustě psanou zprávu náčelníka, nechce se věřit. Ale do posledního, jsou to slova pravdivá. Je to svědectví o opravdu životadárném životě, jehož vyvrcholením byla slavnostní akademie 19. prosince 1946 a dětská vánoční besídka s nadílkou.

V roce 1947 měla jednota 259 mužů, 231 žen, 34 dorostenců, 43 dorostenek, 48 žáků, a 94 žákyň. Celkem 709 členů.

Ze zápisů, které se podařilo uchovat, se kromě pravidelných cvičení, která měly jednotlivé složky dvakrát týdně, pracovaly všechny odbory, takže sokolská rodina bez nadsázky žila od pondělí do neděle, v níž zpravidla činnost vrcholila župními, okrskovými či místními veřejnými cvičeními. Podle přihlášek se počítalo s 300 účastníky XI. všesokolského sletu. 276 z nich si  objednalo nové kroje slavnostní i cvičební.

Dne 19. dubna 1947, v den 2. výročí osvobození Bzence, provedly dorostenky v celém městě peněžní sbírku pro postižené Rumunsko. Na rumunské vyslanectví v Praze bylo zasláno 23 000 Kčs. Dne 6. července se konalo veřejné cvičení, dne 26. září štafetový běh a 27. října sraz jednoty.

V budovách Sokolovny byly prováděny nejrůznější opravy a úpravy. Na letním cvičišti byla postavena nová opěrná zeď a přes silniční příkop vybudován přejezdní můstek v délce šesti metrů.

O tom, že v jednotě byla vedena KRONIKA od vzniku T.J. Sokol v Bzenci, vydává svědectví tento zápis, vlastnoručně podepsaný bratrem čestným starostou a ředitelem školy v. v. Ctiborem Šťastným: „…ve své kronikářské práci pokračoval jsem… Kronika je psána až po rok 1914. Do konce roku 1914 je napsáno v kronice 117 stran. Budu-li silen a zdráv a budu-li dále touto funkcí pověřen, snad se mi podaří „doběhnout“ dobu přítomnou. Ctibor šťastný v. r.“

V LETECH 1948 AŽ 1952

Od začátku roku 1948 byla věnována zvýšená pozornost přípravám na XI. všesokolský slet. V lednu bylo pro společné sletové stravování zakoupeno jedno sele, o jehož výkrm se starala sestra sokolnice Anna Čumrová za pomoci mnohých, kteří zajišťovali krmivo.

Muži a dorostenci s náčelníkem br. Vyžďurou v roce 1948.

Rozhodnutím akčního výboru Národní fronty ze dne 27. února 1948 došlo k „sjednocení“ všech tělovýchovných organizací v jednu pod společný název „Sokol“. Dne 4. března obdržela bzenecká jednota pokyny k vytvoření akčního výboru T.J., v němž byli: Jelínek Josef, Gazda Antonín, Jaroš Josef, Šeděnka Felix a Kumpánová Terezie. Dne 9. června podalo 28 členů SK Slovan Bzenec, kteří nebyl dosud členy T.J. Sokol, v rámci sjednocovací akce přihlášky. Dne 13. června bylo v Bzenci uspořádáno veřejné cvičení, které se svou obrovskou účastí, nejen cvičenců místních, ale i z okolních jednot, hluboce zapsalo do paměti diváků.

Dne 12. září 1948 poslal místní akční výbor NF v  Bzenci výboru T.J. Sokol v Bzenci dopis č. j. 497-10/9-An ve věci očisty Sokola v Bzenci. „S návrhem na vyloučení členů zdejšího Sokola z řad sokolských pro jejich provokativní chování na XI. všesokolském sletě v Praze a na vyloučení těch členů, kteří byli potrestáni „únorovými událostmi“ a do dnešního dne u nich nebyla učiněna náprava a dále těch členů, kteří nemají kladný postoj k lidově demokratickému zřízení.“ Výbor jednoty dopis projednal, vyslechl osobní svědectví obviněných a na základě usnesení komise pro sokolskou otázku v Bzenci dne 29. září navrhl, aby šesti členům byla udělena ústní důtka, osm za provokační chování o sletě, tři pro „postižení únorovými událostmi“ a osm pro záporný postoj k současnému zřízení byli vyloučeni z řad Sokola.

Akční výbory NF byly řízeny nejen dosazenými členy strany, ale i „snaživými“ nestraníky, kteří pro osobní dobro, klid v rodině nebo pro „teplejší židli“, změnili životní směr.

Činnost po sletě sice pokračovala, ale mnozí se od původního poslání Sokola pomalu vzdalovali.

V roce 1948 měla sokolská rodina: 287 mužů, 239 žen, 15 dorostenek, 15 dorostenců, 51 žákyň a 38 žáků. Celkem 645.

Župní náčelník br. František Zítko poslal všem našim bratřím a sestrám dopis, v němž m. j. napsal: „Koncem roku 1948 končí se život sokolské župy Komenského jako celku. Bezmála šedesát let sdružovala a vedla sokolské jednoty na Slovácku a vychovávala jeho členstvo k lásce k vlasti, ku ctnostem občanským a snažila se vždy, aby vynikalo nejen po stránce tělovýchovné a závodnické, ale přenášelo a uskutečňovalo ideály Tyršovy i v občanském životě. Sokolstvo má nehynoucí zásluhy o uvědomění našeho lidu a osvobození naší země z područí Němců. Tisíce Sokolů prokázalo výchovu sokolskou za první i druhé světové války vstupem do řad bojujících za svobodu vlasti a národa, mnozí i obětováním vlastního života a štěstí svých rodin. Také členstvo naší župy se podílelo na osvobozovacích bojích měrou nebývalou, jak svědčí veliké počty popravených, mrtvých, vězněných a legionářů.

Odcházím jako poslední náčelník župy Komenského, ale věřím v životnost a průbojnost idejí Tyršových. Nám, starším, dalo sokolství nejen radost z práce, ale dovedlo formovat i náš charakter a vést úskalími života Proto se nevzdalujte sokolské práce, pilně cvičte a snažte se, aby tělocvičny a sokolské jednoty se staly tmelícím článkem v životě našeho národa.

Děkuji všem cvičitelům a cvičencům, kteří nám pomáhali uskutečnit nezapomenutelný XI. všesokolský slet, za jejich obětavost, nadšení a lásku k sokolství.  Nazdar!“

Dne 1. ledna 1949 byl vytvořen z Č.O.S. tzv. „Generální sekretariát Sokola“, který zrušil všechny sokolské župy. Noví funkcionáři byli „dosazováni“ nejen do krajů a okresů, ale musili odpovídat i „představám vedení“ i v jednotlivých jednotách. K definitivnímu zrušení sokolské organizace došlo usnesením strany a vlády ze dne 10. listopadu a 2. prosince tzv. ÚV tzv. Sokola Krajské i okresní výbory ukončily činnost 31. března 1953. Veškeré tělovýchovné zařízení musilo být předáno ROH.

V jednotlivých odborových svazech, závodech, byly zřizovány dobrovolné sportovní organizace (Baník, Spartak, Slavoj…)

Bzenecká jednota ukončila svou činnost 31. prosince 1952.

K další změně v tělovýchovném hnutí došlo koncem roku 1956, kdy byl založen „Čs. svaz tělesné výchovy a sportu“.

Tvrzení, že svobodný Sokol existoval dál, po zániku československé obce sokolské a sokolských žup až do roku 1956, je zkreslením skutečnosti.

Poprvé byl Sokol umlčen v prosinci 1915 rakousko-uherskou monarchií. Podruhé 12. dubna 1941 nacisty. Potřetí 31. prosince 1952 komunisty. V roce 1970 muselo být z názvu T..J. vynecháno slovo „Sokol“.

UDÁLOSTI V ROCE 1968

V období Pražského jara 1968 se pokusili bývalí přední činovníci Československé obce sokolské o obnovu Sokola. Na jejich výzvy se 5. května 1968 sešly v Praze v sále na Žofíně stovky bývalých sokolů a založily přípravný výbor pro obnovu sokolské organizace. Po srpnové invazi a během následné normalizace však byly veškeré snahy o obnovu samostatného Sokola marné.

Na první provolání Přípravného výboru ČOS „V nový život“, se začaly i ve Bzenci uskutečňovat sokolské schůzky těch, které „režim“ na duchu nezlomil.

Byl ustaven přípravný výbor, v jehož čele stáli: br. Metoděj Mann, br. Jan Štefánek, br. Břetislav Kumpán, br. Milan Fabrici, sestra Vlasta Heindlová a jiní.

Za bzeneckou jednotu byli dne 5. května na sjezdu v Praze přítomni bratři Břetislav Kumpán a Milan Fabrici.

V červnu byla svolána členská schůze bzeneckého Sokola. Účast byla překvapující. Sešlo se 190 sester a bratrů, které přivítala dechovka hrající před vchodem do sokolovny, sokolské pochody. Mezi přítomnými byla přivítána i nejstarší členka sestra Ludmila Richtrová, bývala náčelnice a zakladatelka „dámského“ odboru při T.J. Sokol v Bzenci.

Ustavující schůze 21. 6. 1968. Zleva: br. Hofmann, br. Fabrici, br. Černý, br. Křížek, s. Vyžďurová, br. Kumpán a s. Heindlová. V kroji s praporem br. Reimitz.

Protože sokolovna nebyla v roce 1968 v držení bzeneckého Sokola, konávaly se všechny pracovní schůze u br. Břetislava Kumpána.

V srpnu do Bzence zavítal spisovatel br. František Kožík, který při společné besedě zavzpomínal na svou činnost v Sokole.

V této době se zájem o cvičení zvyšoval a tělocvična byla znovu po letech uvolněna.

V srpnu byla zorganizována „vatrová štafeta“ ze Slovenska až do Prahy, na Starém hradě byla vatra připravena, ale v den 21. srpna, kdy měla být zažehnuta, naši vlast obsadila sovětská vojska.

V Bzenci jednota vyvíjela činnost i po srpnových událostech, ale v roce 1970, na příkaz Městského výboru KSČ, musela být sloučena s T.J. Slovan, jehož zástupci nesouhlasili s názvem „Sokol“ a prosadili, aby se jmenovala Tělovýchovná jednota Bzenec. Její předseda byl navržen výborem KSČ.

Tak byl bzenecký Sokol znovu umlčen…

OBNOVA ČINNOSTI T.J. SOKOL BZENEC V ROCE 1990

Události listopadových dnů roku 1989 přinesly tolik očekávanou změnu režimu. Sokol měl konečně volnou cestu ke své obnově. Začalo období obnovy po sametové revoluci, období plné náročných úkolů a výzev spojených s obnovou Sokola. Již 3. prosince 1989 se sešel přípravný výbor ČOS a vydal programové prohlášení. Dne 16. prosince 1989 se sešli Sokolové v Městské knihovně v Praze a připravili obnovovací sjezd Sokola. Ten se konal 7. ledna 1990 ve sjezdovém paláci v Praze. Účastnili se ho zástupci sokolských jednot z celé republiky. Za bzenecký Sokol to byli manželé Kumpánovi. Toho dne byla obnovena Česká obec sokolská a znovuzahájena její činnost. Následovaly logické organizační kroky. Byly vydány nové stanovy s jasnou definicí účelu spolku, s přehledem činností ajejich strukturou. Velkou výzvou bylo řešení navrácení sokolského majetku zabaveného komunistickým režimem. Dne 9. května 1990 byl vydán zákon č. 173/90, který ruší zákon o zániku ČOS z roku 1952 a legalizuje tak navrácení sokolského majetku.

Ihned po lednovém sjezdu byl ve Bzenci utvořen přípravný výbor a 1. března 1990 znovu obnovena činnost bzenecké jednoty.

Starostou byl zvolen bratr Břetislav Kumpán, náčelnicí sestra Marie Vráblíková, jednatelkou sestra Věra Kumpánová a vzdělavatelkou sestra Věra Ženatová.

Do Sokola přestoupily všechny oddíly bývalé Tělovýchovné jednoty kromě oddílu kopané, jehož členové 1. května 1990 vystoupili ze Sokola a utvořili TJ Slovan.

Po delším jednání s Tělovýchovnou jednotou byl 12. prosince vrácen bývalý majetek: budova sokolovny, zahrada (nyní nohejbalové hřiště) a vinný sklep. Pohled na toto „dědictví“ byl žalostný. Budova neudržovaná, cvičební náčiní a nářadí, pokud tam zůstalo, v dezolátním stavu.

V roce 1990 činil stav bzenecké jednoty 197 bratrů a sester, 14 dorostenců a 78 žáků. Fungovalo 7 oddílů: sokolské všestrannosti, odbíjené, turistiky, stolního tenisu, nohejbalu a šachů. Na budově byly provedeny nejnutnější opravy a zavedeno plynové topení. V tomto roce se také ke konání společných tělocvičných, sportovních a kulturních akcí spojily okolní jednoty bývalého 1. okrsku župy Komenského a to: Kyjov, Veselí nad Moravou, Velká nad Veličkou a Bzenec.

Spisovatel br. František Kožík o znovuzrození Sokola řekl: „…přivítal jsem jeho znovuzrození, jako všichni jsem plakal, když se ozval Sukův pochod a viděl prapory a kroje. Jsem si ovšem vědom, že co bylo, bylo a že musíme hledat nové cesty, i když ta minulost je tak krásná a jímavá… Sokol, který vždy žádal od svých členů pevný a čestný charakter, může v tom mnoho změnit k lepšímu. Ovšem to by musil prorůst národem, jak tomu bylo dříve. Když jsme se setkali s člověkem, dalo se uhádnouti, jestli je Sokol nebo ne. Bude záležet hodně na naší mládeži. Záleží na výchově v rodinách i ve škole, Skautu, Sokolu či Orlu, aby si mladí lidé přisvojili zase nejlepší vlastnosti, poctivost, čest, svědomitost a aby se tak národ dočkal obrody a velké nápravy, o níž snil už Jan Amos Komenský“.

Dne 7. března se členové bzeneckého Sokola v krojích zúčastnili znovuodhalení pomníku prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka v jeho rodném Hodoníně a 20. května uctili památku generála Dr. Milana Rastislava Štefánika na Bradle a k mohyle položili kytici karafiátů.  Kromě toho se zúčastnili župního předsletového sletu ve Vídni, sletu zahraničního Sokola v Paříži a na posletovém setkání Sokolů v Praze.